Jak jsem se naučil vstávat

Nejsem ranní ptáče a nesnáším vstávání. Celý život jsem se trápil tím, že neumím vstát brzo a něco tvořit, protože nesnáším vstávání. Já vím, už jsem to psal, ale já fakt nesnáším vstávání…

A jak jsem se tak trápil, přišly děti a přišel tenhle blog (proč se dočtete tady). Zjistil jsem, že jediný čas, kdy mám klid a energii na tvoření, je ráno. Brzy ráno, kdy všichni ještě spí. Dříve, než se probudí svět. Dříve, než dojdou první maily.

To znamená, že musím VSTÁVAT. A to, jak známo, nesnáším – já vím, já vím…Přesto se mi to najednou začalo dařit. Ne vždy, ale víc než míň. Co se stalo? Našel jsem motivaci.

1 MOTIVACE

Je velký rozdíl, pokud vstávám o dovolené na celodenní lyžování s přáteli, nebo ve všední den do práce, kde budu vyplňovat tabulky a vyřizovat maily. Ten rozdíl je právě v motivaci. Když vstávám na lyže, čeká mě něco skvělého, přínosného a obohacujícího. A toho chci dosáhnout každé ráno. Konkrétně je to pro mě cvičení jógy, meditace, psaní blogu, nebo tvoření nového loga. Jsou to činnosti, které mě naplňují. Startují pohodový den a hlavně – nemusím se do nich nutit. Abych se ale dostal přes fázi naprosté tuposti do stavu, kdy mohu tvořit, vytvořil jsem si ranní rituál.

2 RANNÍ RITUÁL

Jsem po ránu jako zombie. Ze začátku nejsem schopen nic vymyslet a musím mít jasné, tupé a rutinní činnosti. Postavím na čaj, přinesu mléko, smíchám připravené (zdůrazňuju PŘIPRAVENÉ) oříšky a ovoce s jogurtem, zaliju čaj, dám svačinu do batohu, naliju mléko do čaje a...jdu cvičit jógu. V mém podání jde o obyčejné pozdravy slunce s lehkou naučenou rozcvičkou…dobře přiznávám – spíš než rozcvička, je to boj proti spánku s funěním. Ale je to o hooodně víc než nic a to je důležité. Nejde o dokonalost jógových pozic, i to málo je velký a důležitý pokrok.

Po 10-20 minutovém cvičení už se tělo prokrví, mozek začíná fungovat a já jdu na meditaci, nebo se rovnou vrhnu na tvoření. Většinou tak půl hodiny tvořím a pak v klidu začínám den. Nejsem v časovém stresu, mám rezervy a jsem vyklidněný…ano, trochu to nafukuju, ale snažím se.

Jakou rychlostí ráno začneme, takovou se pohybuje i celý den. Pokud ráno vyběhneme, už pak jen dobíháme…co takhle začít pomalu?

Vymyslete si svůj vlastní rituál, který vám bude sedět. Začněte rutinou a postupně přes cvičení přejděte do vědomých a tvořivých činností. Začněte den pomalu a s úsměvem a myslete na svůj ranní rituál už večer…

3 JÍT BRZY SPÁT

Jednoduché a jasné, ale zkuste to dodržovat. Já vím – žádná konkrétní rada…choďte spát s dětmi jako já a máte to i s pohádkou. Jde to lépe, pokud respektujete sami sebe a berete signály svého těla vážně.

4 NAUČIT SE VNÍMAT SVOJE TĚLO

Přišel jsem na to, že pokud umím vnímat své tělo, jsem schopen se i lépe vzbudit v ten správný čas. Bez souhry s vlastním tělem vyhrává moje lenost a teplá peřina – jednoduše mě moje vlastní tělo nepřesvědčí. Můžete si stáhnout vychytanou appku, ale poznat svoje tělo a budit se bez budíku, je větší machrovina. To lze dohnat jen tréninkem. Pár tipů jak začít:

  1. Vnímejte signály těla při jídle – říká dost daleko dříve, než my chceme slyšet, ale ví proč to dělá. Prostě nežrat, jen jíst.
  2. Choďte bos jak jen to jde, nebo si pořiďte barefooty – už jsme zapomněli vnímat signály od chodidel…
  3. Meditujte a cvičte jógu.
  4. Pozorujte děti při pohybu a hře – oni to ještě nezapomněly.

Jednoduché to není, mě to trvalo přes třicet let. Nejde o to, že bych nevěděl. Jen jsem nedozrál. Vnímejte tělo, najděte si svou motivaci a ranní rituál…a běžte už spát.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *