Posts By Kuba

Minimalismus v hudbě

Toto je přátelský příspěvek od Davida Maxy. David je student, zapálený hudebník a bohém. Je příznivcem starých poctivých věcí a minimalismu. Vlastní bicí soupravu z třicátých let a jsem rád, že nám přinesl další zajímavý minimalistický náhled. Na konci článku přikládám nahrávky, které David zmiňuje. Klidně si je pusťte ke čtení...


Že jste to v životě neslyšeli? Jistě že ano. Pokud se z vás, tak jako ze mě, stali příznivci minimalismu, určitě vaše nadšení posuňte dál a zkuste si poslechnout nějaké minimalistické nahrávky. Hudební minimalismus mě baví hlavně tím, že s pomocí absurdní až směšné jednoduchosti, dovede přesně vykreslit náladu, kterou v sobě skladba má.

Poslechněte si album Glassworks od asi nejznámějšího moderního minimalisty Philipa Glasse. Pro začátek je to možná trochu náročnější hudba a proto ji nedávejte jen jednu šanci. Pusťte si ji k četbě, nebo při práci na počítači. Phillip Glass komponuje hlavně filmovou hudbu, například do filmu iluzionista, nebo hodiny.

Minimalismus mi vyřešil budík

Potýkáte se s tím samým problémem, jakou si zvolit melodii budíku, aby se vám po čase nezprotivila? Než jsem propadl kouzlu minimalistické hudby, hrál mi denně rock n‘ roll, swing nebo funky. Všechny skladby do jedné se mi po několika dnech zhnusily a já se v jeden čas probouzel i na dechovku. Marná sláva! Potom jsem objevil Gymnopedii od francouze Erica Satie. Už samotný název mi zněl přitažlivě, ale co potom ta hudba. Po prvním poslechu jsem se do skladby okamžitě zamiloval. Už rok mi ráno zní první věta a neomrzela mě – naopak! První takty z Gymnopedie ve mně evokují skvělý pocit. No, až po chvilce si uvědomím, že musím vlastně vstávat.

Když vás jenom poslouchat nebaví

Jste filmoví fajnšmekři? Zkuste film Paolo Sorrentina „Velká Nádhera“. Nejen že budete mít skvělý filmový zážitek, ale hlavně uslyšíte hudbu mého oblíbence Arvo Pärta. Patří spíše ke klasičtějším autorům, ale jeho hudba stojí za to.
A se svými dětmi zkuste novou pohádku „V hlavě“ (Inside Out). Díval jsem se na ni včera se svou neteří a až v poslední scéně jsem si všiml absolutně nádherného soundtracku, který má také prvky minimalismu.


Myslím, že minimalistická hudba není pro každého. Spousta lidí však ocení klid na vychutnávání malých změn v melodii a obměn v doprovodu. Nejsou nakonec i Pink Floyd minimalisté? Jejich dlouhé skladby s alba The Wall, ve kterých se opakují stejné melodické i doprovodné linky, mají - dle mě - také prvky minimalismu...

Děkuji Davidovi, za odkrytí další oblasti minimalismu.